Ve spárech otazníků...

Anotace: ...

Usínám v objetí,
které se náhle mění v prokletí,
svírá mě neustále,
pomalu dusí,

najednou vidím černobílý svět,
nic na tom nespraví barevný květ,
darovaný z přátelství,
které nemá začátek,

v utápění slz co nemají počátek,
proč nepustí mne ze spár svých hnátů,
co neznají slitování...?
Prosím, daruj květinu a dovol pousmání,

nepustím tě z náruče,
snaž se neuvadnout,
zaleju tě láskou...

...jen nepouštěj mne zpět...

.....chci se radovat.....

........s tebou.......

***

...kdyby jsi věděl