Vítej..

Vítej v mé duši, rozhlédni se
ač nahnuta je jak věž v Pise
zvenčí, zevnitř vše podepřeno
neboj, zůstane otevřeno

průvodcem budu jaksepatří
vstup grátis je pro první dva-tři
v přízemí jsou, má paní, pane
na zdech předkové z Transylvanie

návštěv mám málo, jsi dnes sama
ciť se v mých zdech jak první dáma
nóbl schodištěm v nóbl kvádru
do piano nobile v prvním patru

zde duše glanc má, třpyt ve zlatě
snad její lesk Tvůj vkus nezmate
v druhém patře bydlím spíš skrovně
půjdem na balkon, tudy rovně

aerodrom mám, hvězdnou bránu
kudy chci lítám nocí k ránu
observatoř je v třetím patře
odtud cíl cesty bývá spatřen

ve čtvrtém patře hradní kaple
stojí tam v přítmí svíce zhaslé
někdy se modlím doopravdy
když se mi přízeň točí zády

dál se jde po točitých schodech
přeješ si po stém schodu oddech
komnat je dvanáct, račte vstoupit
dolů pak suvenýr lze koupit

prohlídka končí, půlnoc bije
třinácté dveře budem míjet..
- Pane, hle, škvíra z nich se svítí
snad též k prohlídce může býti?

- Ne, nechtěj dovnitř, nic tam není..
- Pane, ty dveře zuby cení..
- Utíkej! Dokud není pozdě
teď nejsi v nich vítaným hostem

snad nejsi, možná budeš, nevím
jestli jsi má skupina krevní
chceš-li opravdu znát mou duši
Ty jsi ta pravá, já to tušil