Anotace: ....přesně takhle si teď připadám. Nic světoborného, tahle básnička, ale je mi vážně zle.
Sedíš v kavárně
S omítkou očouzenou
Starými vzpomínkami
V rukou svíráš hrnek
S potiskem kávového zrnka
/Přesně tak si taky připadáš
Zbytečně a bezvýznamně/
Chvílemi zavadíš
Myšlenkami o prázdné místo
Které zbylo v srdci
/I u tvého stolku jedno je/
Vlasy zmatněné únavou
A oči zkalené smutkem
Poslední peníze
/A poslední káva/
Už nikdy se nezahledíš
Na dno hrnku
/S kávovými zrnky/
Chystáš se odejít
Do říše věčného zapomnění
Už nikdy nepoznáš
Pozemské trápení
/Ani lásku obyčejných smrtelníků/.
.............................
Nad to všechno se povzneseš
na černých perutích smrti do nebes...
ST je za napsaní, obsah, myšlenku, nikoliv bolest, velkou bolest, kterou z dílka cítím, ale věř, že aj to zrko kávy má svůj smysl a význam ...
03.04.2008 06:56:00 | NikitaNikaT.
já jen...rozumím...a vím, že takové pocity jsou jedny z nejhorších...snad se zase začne blýskat na lepší časy :)
02.04.2008 19:23:00 | 0-0