Polibky sněhu

Ploužím se ztichlou ulicí
zoufale zírám nebi do tváře
sněží a já vidím teprv teď
co Boží hněv dokáže

Vločky snášejí se lehce k zemi
některé padají mi rychle do očí
nejsou to vločky, není to sníh..
je to anděl- křídla,vlasy, obočí...

Mladý anděl, rozpustilý,
co způsobil Boží hněv
po kouskách teď padá k zemi
ty vločky jsou jeho krev.

Že sníh je něco mnohem víc
už dávno já jsem věděla.
Vločka spadla, neroztála...
...mrtvá duše anděla.