Pryč!

Přála bych si
umět psát..
Vyjádřit své pocity
pouhými slovy..

Co jsou to slova?!

A přála bych si
umět lhát
a utéct z temnoty
před tvými úsměvy..

Tak proč se tak chováš?!

Narážky, hádky..
Každý den..
A já do nich patřím,
i když nechci..

Víš, já jen..

Dávno nevěřím na pohádky,
je to jen přeludový sen,
co když se vytratí, spatřím,
že uvízla jsem v kleci..

A nemůžu ven..

Tak pomoz mi, když se topím
v zajetí snění
o naší budoucnosti,
která nikdy nebude

A natahuji k tobě ruku..

Svůj pohled před tvým klopím,
když do srdce mě raní
tvá slova, plná hrubosti
a mé srdce míří do tichého boje..

Vstříc neviditelnému pluku..

Jak to jen dopadne,
kdo to ví?!
Já nevím, prostě se v tobě nevyznám
i když bych tolik chtěla říct, že ano..

Věř mi..

Kdy má duše konečně padne
a poletí vstříc hlubinám předpeklí?
Brzy, už brzy, to vám tady a teď přísahám,
stejně mi to bylo dávno již dáno..

Já to vím..