Už prostě nemůžu...

Takhle to nejde dál
už mi to došlo
prostě na to nemám...

Nedokážu furt
-naivně-
věřit
že se ozveš
když se neozýváš...

Představy a přání
o tom,
že to jak se ted chováš
když sme spolu
-kde jinde než v hospodě-
znamená lásku...

Já prostě nemůžu
sem z toho všeho vyčerpaná
vysnívám si věci
který se nesplněj
a už nemám sílu
snášet tu bolest když přijde zklamání...

Chci zapomenout
konečně se odpoutat
a být opravdu jen kamarádka
ale nedokážu to...

Chci pryč
pryč
pryč z tohohle života...