Anotace: Považuji to za ovoce jarní deprese... Opravdu něco jako poslední nadechnutí se.
Ach Bože, proč mě tak trápíš?
Co komu udělala jsem?
Ach Bože, proč mě tak mučíš?
V které tvé zkoušce pohořela jsem?
Proč nástrahy na mě chystáš?
A samý další krutý den?
Proč nepohnu se z místa,
A věřím že vše byl jen sen?
Oč se to, Bože, vlastně snažíš?
Pověz, jen svěř se hrdinně!
Proč klacky pod nohy mi házíš?
Dej pokoj naší rodině!
... Ne, nejsem drzá...
Vždyť já před tebou klečím,
... Prosím a žádám ...
Bože, vždyť já brečím!!
Koho má bůh nejvíc rád, toho nejvíc zkouší...taky si někkdy přeju, aby mě neměl rád
23.05.2008 18:36:00 | .K.r.i.s.t.y.
Mě se taky líbí jak píšeš... melo to spád a ty poslední dvě sloky byly skvělý...jen tak dál.
17.05.2008 20:16:00 | kukaska
Je to nápadité a blíblilo se mi to. Mimochodem děkuju za komentář. :) U mě je taky Bůh častou obětí mých otázek a proseb a výčitek a ....ale zaslouží si to!!! :)) Proto si ho podávej dál, nejlíp rýmovaně, on to snese a já se budu ráda.
12.05.2008 20:44:00 | Nahá