Smutek II.
Smutek II.
Tak.
Už je tu nanovo.
Kape – žhavé olovo,
a pálí.
Přitáhl někde z podvědomí,
kde asi čekal.
V dáli.
Na svou chvíli.
Kdoví ?
Sedí mi v hlavě
za čelem,
a čeká, až se poperem
v souboji nerovném.
Ale neví,
že jsem už všechno vzdala,
a tak ho vítám,
útočiště skýtám
- já ho čekala.
Mám občas hezké chvilky,
a duší znějí trylky – vlny euforie.
Ale brzy mizí do adieu…
Jsem zase sama doma.
Sama.
Bezvědomá…
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
až se bude jednou počítat "míra nešťastnosti planety UEQ(%)" podle nějakého vzorce, bude asi "průměrná délka osamění člověka ?/?(hod)" jedna z podstatných proměnných
...báseň moc pěkná
12.05.2008 23:41:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Heh, líbí se mi Churryho komentář :-) Něco v tom smyslu bych chtěl říct... Don't worry! ;-)
10.05.2008 21:10:00 | Chancer
ach jo, co na to říct? Stejně nezbývá, než znovu zhluboka se nadechnout a vstát. Se drž 1***
10.05.2008 11:41:00 | cevert
