Modrý anděl

Anotace: jsem to já?

Modrý anděl

Kapky krve na bílém sněhu,
Stopy dávno zaváté,
Odešla do dáli hledati něhu,
A srdce mečem prokláté.

Modré oči slzami vymyté,
Křídla zšedlá prachem,
V srdci křivdy hluboko zaryté,
Sněhem jde dál s úzkostným strachem.

Neví, kam kráčí,
Snad za svou nadějí.
Nebe se mračí
Nad plnou závějí.

Je plná jednoho lidského těla,
Té dívky v modrém hávu,
Té, co jen lásku a štěstí chtěla,
Chtěla se vzdáliti krutému davu.

Davu, co říká si realita,
Kterému obětovala svou krev.
Teď leží v závěji, daleko skryta
A nikdo už neslyší její zpěv.

Tu tesknou melodii a palčivá slova
A její křídla a vlasy
Už nikdo neuzří, už nikdy znova,
Neboť teď vstoupila do věčné krásy.

Zbyla jen malá vzpomínka
Na anděla v modré,
Konejšivá jak maminka,
Když říká: „Všechno je dobré.“

Tak končí všechny nešťastné lásky,
Tak jako modří andělé.
Jen pošetilci dělají si vrásky,
Že mají plné závěje.