Položím ti vějíř
přes cestu
Do schránky ti schovám
modré kamínky
Do kapsy ti složím
báseň prachem psanou
/vítr sfoukává každé ráno
sny
přes střechy si teď
hraje sněhový žal
a děti zpívají
koledy
budoucím zoufalstvím
já
v rukavičkách skrývám
smyšlené křivdy
a polibky poupat
za starých časů..
vládne srdcím chlad
v té těžké zimě za svítání/
a v temné vody
ten jediný můj kraj
já udusím tvé oči
ano, vím že by hleděly
úkosem…