Místnost

přeju si přijít domu
a uvidět tě tam
já nerozumím tomu
že jsme každej sám

každej v pokoji svým
kterej se nachází jinde
obklopil mě splín
pochopit to nejde

ta místnost plná vzpomínek
štěstí ji opouští
v hlavě pár domněnek
že se čas navrátí

jedna místnost
tak hrozně opuštěná
zůstanu v ní na věčnost
před světem uzavřená

srdce tam zavřu
v mé místnosti
na klíč zamknu
a sebe v ní

před svou láskou

Copyright © 2008,Caracol