Anotace: Bez rýmu... bez řádu... prostě jen tak... ... Stejně jsou pocity bez pravidel...
...Sama...
Prázdnota uvnitř, prázdnota venku...
A přesto tu něco je...
Uvnitř, i venku...
Je to blízko, témeř na dosah...
A přesto - tak vzdálené...
Vítr vane...
Listí v korunách stromů šeptá a tančí...
Hladina jezírek se čeří...
Šosy kabátů, pramínky vlasů...
Tančí s větrem, v jeho rytmu...
Ne však ty mé, ne ty mé...
Dlaň směřuje ke tváři...
Jemný a láskyplný dotyk...
Tolik citu, tolik lásky...
Hladí jemnou a svěží pleť...
Ne však tu mou, ne tu mou...
Mno jo, 18, kde jsou ty časy...Moc dobrá básnička,jde na dřeň. Je paráda,že se stále někteří (noví a noví) nebojí psát o svých pocitech zčerstva. Jsme všichni sami,protože se neznáme. Ani jiné, ani sebe.Překbvapujeme se (a deprimujeme i povznášíme) neustále. Dost důležitá část života. Moc důležité, kdo si to uvědomí.
30.05.2008 23:39:00 | litisabusus