Naposledy..

Znechucena životem
-Ač možná ještě mladá
Obklopena šepotem,
z něhož slinula se óda..
Ruce sepnuté v modlitbě
vlasy vlající ve větru,
dlouho jsem čekala na chodbě,
tam - u prahu; tak blízko světu..
Propásla několik šancí,
však spíše už zcela všechny..
Životem proplouvat hrdě a s elegancí
-To neumím, tak taky přede mnou pláchni..
Slzy padají a krev se slévá
odpusť mi přece, tohle se říká?
Já byla ta, co se jen usmívá..
A teď? Znovu se mě naděje zříká..
Zažít to znovu, ne, nechci to utrpení
Možná jsem blázen
-Každým dnem si to myslím stále víc..
Tenhle svět pro mě není
podsvětí ano, tak pohřbi mě na měsíc..
Oděna do černých šatů
a s uplakanýma očima
Opakuji si svou poslední větu,
co bude řečena..
Naposledy vezmu tě hrsti,
tak krásně se leskneš..
Naposledy, pak už mě konečně opustí
starosti i smutek a ty si oddechneš..
Promiň mi, já měla tě ráda,
jenže asi už blázním..
Život kolem je jen smutná óda,
dovol mi odejít s andělem strážným..
Naposledy zaleskneš se ve třpytu paprsků,
nikdo nebude mi už nic vyčítat,
naposledy chytnu tě do prstů,
naposledy budeš se mé kůže dotýkat..
Omlouvám se...
/Komu?!/