Můj přítel...Svět:-(

Anotace: Tohle je básnička, která mě napadla, když vidím ty věci, které se dějí všude kolem. Je to prostě takový výkřik do tmy. Nic tím neovlivním... ale abych si ulevil tak jsem ji napsal:-) kdyžtak prosím o komentář abych věděl jak se Vám líbí:-)Děkuji předem:-)

Dobré ráno,
můj příteli…
Tak jak včera tady stojíš,
a já opět Tě zde vítám…

Jsem totiž rád že jsi zpět!

Stojím tady před Tebou…
a vím, jak hrozná je má lež.
Nahý a přec v pyžamu ze zrcadel
už vyhasínajících hvězd…

Zde teď opět stojím…
a myslel jsem, že znal jsem tě už nazpaměť

Ale místo té světlé záře… ve tvé tváři!
Pouhý obrys úsměvu já vidím
a když kouknu se do kalendáře,
bojím se…příteli…
Že mockrát, tvůj svátek už neuvidím.

Stále ale v Tebe věřím
Příteli… a Světe můj
Že radost svou,
jen tak k tobě neukojím!

A stále ruku tvou v té mé
já držet budu smět.

A vím,
že nenecháš nikoho
tak jako mne…nahého!
A přec oblečeného
v pyžamu ze zrcadel
už vyhasínajících hvězd…jen tak stát.

A jen tak čekat … a snít… a hrát si… a ničit…
si vše co zde máme
a co je hezké je.
Vše hezké, co už nyní postrádáme

Ale budeš se trochu prát…
a společně se na to podíváme.
A až pozdě bude všem a všemu…
a až lidi pochopí co v tobě ztratili!

Nebude Tě už potřeba!
Můj příteli…
Neboť zloba člověka v člověku,
už navždy bude.
A ani to prázdno kolem ní už ji neukojí

Teď, ale nutím Tě,
ještě to nevzdávej!
Můj jediný příteli.

Ještě to nevzdávej, a nesuď člověka.
Zbraň jako rozum do ruky…
už mu ale prosím nedávej
Ještě je tu totiž naděje… příteli… můj SVĚTE… plný nadějí!!!