Zpověď psal jsem klacíkem
jenž sloužil mi jako pero
a písek byl mým papírem
ještě když bylo večer šero
tak začal jsem tu psát
Věty jedním tahem
a tečky jsem dělal z oblázků
smutek byl mi přitom vrahem
když psal jsem svoji zpověď pro lásku
co nedokázala mi odpustit
Dřívkem psal jsem tu do písku
Věty co k ránu smete stejně voda
měsíc byl mi přitom na blízku
snad nebylo všech těch vět škoda
co do tmy jsem tu vryl...
Souhlasím s Takovičkou, věci, nebo věty, ... vše má nějaký důvod a nic není marné ...
18.03.2006 15:28:00 | NikitaNikaT.