Paní smrti

Černé, dlouhé vlasy v kaluži leží,
a nasávají rudou krev,
Život mu před očima běží,
V jeho srdci sálá hněv...

Jak rád by se na nohy postavil
a onu drahou chránil dál.
Jak rád by čas zastavil,
Po jejím boku, navždy věrně stál...

Jenže tohle na něj bylo moc,
Tentokrát se přecenil,
Teď už zbývá jen krátka noc,
aby se paní smrti poklonil...

Ona už je teď taky u ní,
už se nemusí bát,
krása paní smrti jí oslní,
už stačí jen na něj počkat...

Aby společně mohli nasednout,
do člunu se svíčkou uprostřed,
život si na části roztrhnout
a dívat se už jenom vpřed,
Do pekla před sebou...