Osudová propast
Osudová propast
Anotace: Někdy i slova dojdou...
Sbírka: Z mého života.
U propasti života stála žena,
neměla už sílu osudu vzdorovat.
Stojí tu sama, citově obnažená.
Věřila že osud si vybral dost,
když její rodinu krutě zasahoval.
Za bolest, kterou hasila žalost.
Konečně vysvitlo slunko zas,
když s tím osudem se naučila žít.
Znovu on zaútočil…Jako ras.
Až do krvava svírala si prs
za kterým zoufale tluče ji srdce.
Čeká a jako by ho viděla skrz…
Svou lásku s nadějí spojí,
z posledních sil ještě bojuje.
O život dcery se moc bojí.
Proč je ten osud tak krutý?
Proč?
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk13.10.2008 07:36:00 vandule
Přeji Ti hodně síly, ať Tvé duševní strádání a všechna trápení Tvých milých zmizí jako mávnutím kouzelného proutku.
27.07.2008 17:46:00 uživatel smazán
Já snad přeji pohlazení a touhu.
Verulko,vždycky bude líp.
Já po delší době nepřítomná věřím
02.07.2008 16:28:00 s.e.n
Verulko,první mně napadlo to co Lotu.Asi máme stejné cítění.
I když by to moc nepomohlo,možná aspoň trošku odlehčilo tu bolest.
Ale já věřím ve tvou sílu a také,že se ti musí dostat trochu štěstíčka,abys ho mohla zase předat dcerušce.
Moc ti to štístko a hodně naděje v dobrý obrat přeji!
