O samotě

Sama jak kůl v plotě

nejosamnělejší kotě

nejsamotější dušička

v samotě.

Není nikdo kdo by jí hýčkal,

neni nikdo, jen samá hříčka.

Každý by jí chtěl na pár minut,

každý by chtěl jen útržek z rýmu.

Jen využívat, naději dávat,

a pak se nechat oplakávat.

Končit co ani nezačalo,

brát všechno, dávat míň než málo.

Nejsamotější dušička,

černá zvadlá růžička,

na chvíli zavřít očíčka,

doufat že jí někdo pohýčká

a nikde ani človíčka,

co by zkusil najít slovíčka,

která trochu pohladí,

holku, co zbytečně vyvádí,

tak jak to všichni říkají,

nad samotou, co se netají,

nad zpustošením pustého života,

pustého srdce,

pustých nocích a pustých ran,

smutkem v očích, touhou nebýt sám.