Pavučiny Smutku, 18.7.2008

Anotace: Ježiši, no, co k ní říct... Hodně divná, smutná báseň o starých ránách, ránách současných a těch, které asi teprve přijdou... Kéž bys jich mě ušetřil... A Je všechny taky... Je, kterým na Tobě záleží... P.S. pro kamarády: není o Jakubovi...

Sbírka: Stříbrným stéblům...

Ovíjí mě bílá pavučina
Tvého pohledu...

Probudil se starý smutek-
Ne, tohle nesvedu!

Nemůžu na Tebe znovu myslet
Ani jako kamarád
Už nemůžeš roli hrát

Roli v příběhu životních pavučin,
co ovíjí se kolem mého těla...

Kdysi dávno možná jsem Tě chtěla
Teď slepě zírám do dálky
Nad Tvou hlavou,
která tu předemnou není...

Byla ve snění...
Tehdy...

Již pryč...
Nenajdeš už nikdy klíč
K mému srdci...

Usilovně v to doufám...
To by mě zabilo...
Po třetí se říká
„Všeho dobrého...“

Ne, zlo temných pavouků
fouká mi do tváře...

Mačkám v duchu
jemné polštáře
mých Nadějí...

Nikdy už Tě nechci vidět...
Protože když Tě vidím,
znovu mě zabolíš...

Nezajímáš mě,
Tvá slova jdou kolem mě,
ač zamrzí...

Ale záleží mi na Tobě
Nechci, abys skončil dřív,
než začneš...

Je Ti dost málo,
abys sám na sebe
Umřel...
Jen bílá pavučina rubáše
by pak kryla Tvoje štíhlé ruce...

… bílé, jako zuby nekuřáků...

Obešlých pavučin...