Anotace: Proč u nás nikdy není člověk, kterého zrovna potřebujeme?
Proč tu nejsi?
Proč teď nejsi u mě?
Zrovna teď, když bych tě tak potřebovala,
teď když bych potřebovala tvoje objetí…
Nemůžeš tu být,
Neřekla jsem ti, zůstaň…
Nechtěla jsem ti kazit večer…
Možná jsem doufala,
doufala, že u mě zůstaneš z vlastní vůle…
Pane bože, zase ta tíha na srdci…
Dřív jsem ji nemívala,
až teď,
od té doby co mezi nás vstoupila ona,
už tu není, ale já mám stále strach,
strach jak mi dva dopadneme…
Dříve jsem byla stále veselá…
Ale teď?
Teď jsem opět v depce…
a znovu a znovu…
Je to hodně osobní i když tolik všeobecně podobné. Volil bych spíš nějakou metaforu, nebo přirovnání, například :
Ne kdo lásku zradil, už jí nezíská
zbytečně bude střídat schodiska:
jeho vlastní slova jako by mu kradli,
spouštět se budou před ním po zábradlí.
Ale jinak se nedej odradit a piš.
05.08.2008 11:29:00 | J.Švihovský
jako vyznani v dopise či emailu nebo i smsce dobre, jako basen podprumerne..
neves hlavu, bud se vrati a nebo za to nestal...
05.08.2008 09:07:00 | saddova