Mrtví nezpívají

Anotace: Smutná...

Mrtví nezpívají

Když večer vyjdou první hvězdy a duši tvou zaplaví stesk,
pak i srdce skály pevné rozedere jediný blesk.

V žilách tvých koluje dávka, dávka lásky smrtící,
a jako mor vyžírá srdce, je z něj troska bloudící.

Propadáš se do temnoty, hlína a prach pojme tě,
dnes už víš, že za sny se platí – v nebi i tady na světě.

Příboj mocný vláčí písek, srdce tvé přestává bít,
na hrobu bílé orchideje, jak dlouho ony budou žít?

Tmavý dým ze svíce sálá, varhany zní tichem dnů,
síť utkaná z beznaděje, jen ta dnes zbyla ze tvých snů.

V samotě a v kapkách deště tvé srdce bude umírat,
cesta končí, před tebou propast, už nemyslíš na návrat.

Dnes přidáváš se k torzům prázdným, která bloudí černou tmou,
už víš, že nemá smysl věřit, že jen v lásce je síla dvou.

Ani mrtví nemohou zpívat, když životy jim vyhasnou,
jen jejich nářek nese se nocí, mučí se marnou touhou svou…