Bolím…
bolím sama sebe
bolestí se zalykám
volám nebe
nevím kudy kam
slunce zebe
dotek pálí
stovky jehel oči probodaly
bolím sama sebe
nemám se ráda
černá tíseň pro duši se vkrádá
duo vnitřních hlasů
souboj rozehrává
je nebo není
tahle bolest pravá…?
I velka bolest preboli , moc krasne jsi to napsala , z basne je citit hodne bolesti a smutku...ach, tak at je zase lip.
21.08.2008 20:45:00 | carodejka
. . . balady o bolestech . . . o smutku . . . a pak, že nemají být dny rozbité vichry a bouřemi,anebo naopak spalované žhnoucím slunečním žárem . . . bez konce krvácející rány . . . propast bez konce . . . ale kde zůstal život s jeho radostným dovádivým a zpěvným smíchem . . . ? . . .
21.08.2008 08:28:00 | rolon
Že vraj boly, neboly
naše hlavy sobolí.
Dej si kafe s kremrolí
všechno, všechno přebolí.
20.08.2008 10:59:00 | Marfuša
Je to jen tvůj pocit, druzí lidé tě mají rádi ;-)
20.08.2008 10:41:00 | Chancer
Nechce to konečně to kafíčko? ;-) Víš, v hrnku kávy není levá a pravá strana, bolest... je jen kruh ve kterém plaveme ke své dokonalosti :-*
20.08.2008 08:15:00 | Levandule
Vidíš, Lota ti to napsala i za mě. Chtěla jsem napsat něco podobného. :-) Přečti si ještě jednou Whiteskulla ať se směješ. :-)
19.08.2008 22:19:00 | Štěpina G
...bolíš mě svým bolením, ale ráda se mít musíš...být takovou básnířkou jako jsi Ty, asi bych se měla hóódně ráda...úsměv :-)
19.08.2008 22:15:00 | Lota
Jejku, ta ale bolí...vnitřní boj ale nikdy není bez bolestí..ale určitě bude líp.:o)
19.08.2008 22:11:00 | labuť