Vyčerpaná nad propastí,
už jenom krok mi zbývá.
S rozervanou duší,
výkřik zoufalosti doznívá.
Odvahu stále nenacházím,
podívat se k nebi.
Rozhodnout se vzlétnout,
když ty ležíš v zemi.
Možná mi unikají souvislosti, i když doufám že ne... Melancholie dává křídla...
07.12.2008 17:14:00 | Ještě dítě