Anotace: po čase trocha té melancholie (nemohla jsem vybrat správnou sekci, tak to "smutné" berte v uvozovkách)
Sbírka: Láskou svou...
Obzor hoří,
beránci ohniví.
Ležím a jsem
nevinná.
Měsíc pluje
po mléčné dráze.
Sedím a jsem
snad trochu jiná.
Andělé nechodí
bosí po Zemi.
A mně se neplní
má tajná přání.
Meč nezvedá princ
v krásné zbroji.
Bílé šaty nemám
a nejsem tvá paní.
Kouzlo vůní
čechrá smysly.
Jsem jen taková
normální plavovláska.
Všechny sny
mi zmizí s ránem.
Nemám křídla
a vítr už mě nelaská.
Plamen svíčky
sfoukl chlad.
Vše snad není
moje vina.
Pak přišel rozbřesk,
nový počátek.
A ty mi říkáš:
Má nevinná!
čauky moje nevinná ;)
včera jsem koukal že píšeš za strojem :)
a dneska tady vidím básničku
dlouho jsi tady nebyla
básnička je hezká
a doufám že se máš dobře... pa :)
26.08.2008 09:38:00 | blue
Předem ti děkuji za komentář :o)
Ten pesimismus jde z toho cítit. Při čtení jsem si říkala: "jejda!! Proč?!" Nikdo se to z té básně nemá dozvědět a jsem ráda. Sic je plna otázek, myšlnek a zármutku...Ale to ji činí mnohem více tajuplnější.
Formu nevytýkám. Líbí se mi krátké verše. Někdy řeknou víc, než rozsáhlá souvětí :o)
26.08.2008 01:04:00 | Anewue