Prudce jsme se milovali.
Milovali jsme se z lásky.
Na pravdidla nebyl čas.
Jak už to na světě chodí,
něco se muselo stát.
Všechno je to moje chyba.
Sypu popel na hlavu.
Též jsem za to byla bita.
Svým vlastním svědomím.
Stalo se co nemělo se.
Vyklíčilo semínko.
Neměli jsme odvahu.
Přivést na svět miminko.
Nikdo se mě vlastně neptal.
Prostě to tak musí být.
Nikdy jsem neřekla ne.
Necháš si to vzít.
Všechno šlo tak hrozně rychle.
Toto, tamto, támhleto.
Odpoledne v bílem trávím.
Večer už je načerno.
Všechno je to moje chyba,
nemuselo se to stát.
stačilo v té prudké lásce,
tolik nespěchat.
Vím že ho to taky bolí,
ale život jde dál.
jenže já si pořád myslím,
že jsem vlastně vrah.
Opravdu moc smutná...ale vina, dá-li se to tak nazvat...je vždycky oboustranná...nemá smysl sypat si popel na hlavu- myslím :-)
02.09.2008 19:38:00 | Veru
at už je to mnoho let, nikdy nesmiji vinu sobectví, lenosti bojovat, vzdát se něčeho pro něco. již jsem smířená, i s tou velkou vinou.nesu ji neprsou, avšak skrytě
02.09.2008 19:38:00 | saroko