Emoce
Emoce
Za víčky obraz
bitevního pole...
Mrtvé síly
mlčí hrobovým tichem
jež vhání do těla chlad
Pár položivých tiše sténá
v tóninách
ze kterých puká hlava
když padne na ně
mlha v seskupení emocí
Silných nepřátel
vymknou-li se kontrole...
Tak otevři oči
slyším hlas
slabý jako větřík
co hraje si ve větvích
ale vše je jak těžké brnění
co sráží k zemi
a brání volně dýchat...
Chci otevřít oči
a vše zaspat novým ránem
nebo s brašnou felčara
obvázat rány
a postavit novou armádu
co nepodlehne emocím...
Ale zvládnu to?
Nevím...
Vždyť právě mé tělo
je tím bitevním polem
nasáklým krví
vlastních padlých sil...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
I Tvoje skráně, milá paní,
říkají každopádně
že míváš pocit vyčerpání,
nejsi však ale na dně.
13.09.2008 19:10:00 | zzlatý
Hra na bitvu je dohrána
/a beznadějně prohrána!/
však čas je začít zase jinou,
s níž vítězné naděje splynou...
05.09.2008 13:05:00 | Kozoroh 1
Chjoky, co na to napsat .... básenka mluví za sebe. Je to hezky napsané, ale mocky bolavé.
03.09.2008 18:55:00 | NikitaNikaT.
cínoví vojáčci..
jediný zůstal stát
přes můstek padací
jde k němu z městských vrat
dívenka, celá z porculánu
v mlze tam časně k ránu
03.09.2008 13:10:00 | Petbab
Vypadá to, že teď jsem taky jedno velké bojiště...
I roboti dodávají AU to Bolí.
03.09.2008 12:42:00 | Štěpina G
