Možná jen ze strachu...

Anotace: napsala jsem vše, zbylo jen prázdno

Za 30 minut dojedu tramvají
do budov, v nichž stárnu

Jen, když skloníš hlavu
všimneš si květin,
jež zítra vezme mráz
stejně, jak ty mě do náručí

Slíbím si v horké vodě vany
vonící levandulí,
že už pro Nás nikdy nebudu plakat

Poruším každé z těch slov
druhého dne ráno
při smývání stop tvých polibků z vlasů

Barva stropu
je psychiatrickou léčebnou
mé vlastní duše,
když po nocích vzpomínám

a usínám s ránem

Le petit prince sedí na zdi,
o niž se opírám a svážím k zemi
ve strachu před hadem

Třeba jsem hvězda
a možná jen ze strachu
po nocích zářím
vždy, když smím usínat
uvnitř tvých duší

Odpusť - jsem křehká

*