Slané krůpěje
Pomalu stékají
A kousky naděje
Se marně hledají
Ve smutné prázdnotě
Kde se dokola kráčí
A ve tmě bloudí
Od smíchu k pláči
Na tváři loudí
To co z ní zmizelo
A změnilo tělo
Na pouhý strach
Jenž zkamenělo
A rozpadlo se v prach
Co rozfoukal vítr...
Tvé básně jsou pro mne moc smutné a moc mi to nepřidává, mám slzy v očích, ..................................
Moc se mi líbí Tvá dílka, jsou pro mě hodně bolavá, smutná a myšlenková, možná bych si měla přečíst něco veselejšího, ale nevím, zda mi to nějakým způsobem pomůže...
18.03.2006 15:20:00 | NikitaNikaT.