Ztrácí se sama v sobě..
Chvíli vznáší se..
Stoupá.. Pak padá..
Jako na oběžné dráze..
Ode dna odráží se..
Letmým úsměvem oblaží se..
A jako den a noc mění se..
Jen nejistotou živí se..
Kdy přání s touhou naplní se.?
A kotva v životě objeví se..?
Houpe se jako bárka na moři..
Nechce být zmítáná už bouří..
Chce najít klid a tichou hladinu..
Hvězdnou oblohu beze stínů..
Pochyby ledově studí..
Nedůvěra u srdce bolí..
Na duši..
Cvakly..
Okovy..
au au .... fúúúú fúúúú jedno veliké objetí, ať ode mne hned Ti doletí ...
26.09.2008 19:52:00 | NikitaNikaT.
...snad bude lépe , ten smutek nás nějak nechce opustit , já se dnes pokoušel napsat rozjásanou básničku a bylo to o ničem...Jinak ten závěr s těmi okovy je moc podařený Jirka
22.09.2008 15:24:00 | kavec