Proč já tu jsem,
na tomto světe,
je to jen sen,
tak už se lidi hněte...
no tak už jděte,
odneste ji,
bláznivou naději,
uzamčenou na železný klíč...
odneste ji pryč,
tam kde slunce není,
kde ptáci nepějí,
daleko za obzor pod kopec...
není tu pro nás,
pro ubohý lidi,
ubližuje a každý to vidí,
tak už zvedněte tu rakev...
černou a jiskřivou,
slzy nám potečou,
jinak to nejde,
vždyť nový život pak snad vzejde...
třeba její dcera,
narodí se brzy,
jak se jmenovat bude,
to já nevím a mě to mrzí...
dcera paní "naděje",
snad to brzy všechno změní,
a my najdeme tu jiskřičku,
co někde určitě vězí...
ano po pátku a po víkendu zatracuji...
už mi je všechno jedno...
nechci se stále jen přetvařovat...
29.08.2005 13:07:00 | jarkaj
Svou naději už pochovávaš? To je mi líto, tahle báseň jakkoli zatracující se mi líbí! Moc!100!
29.08.2005 12:09:00 | Krtica
Jarko,včera jsem si sedla s tím,že napíši báseň o naději,že sice umírá poslední,ale moc často.Se psaním jsme na tom stejně.....bude líp.
29.08.2005 08:56:00 | takova
Naděje umírá poslední ne? Ale no tak, přece nás neopustíš svými rýmy a básničkami??
29.08.2005 07:59:00 | makretka
myslím,že delší dobu nebudu psát...nevím co nic mě nenapadá....a dušička uvadá....asi to pro Vás bude jedině dobře....a budete mít tady chvilku klidu...pap JJ
29.08.2005 05:55:00 | jarkaj