Anotace: Dnes mně naštvala jedna osoba, která je mi hodně blízká (a to i geneticky)...
Jezero ve tvaru oválu,
voda vylévající se ze břehu.
Již přetáká, hrozí potopa,
bezradnost je potupa.
/dlaždice to zkrátka nevsáknou/
Stojíš tu ale nevidíš,
zrakem nikdy neuzříš,
že nejsem záchod,
radši si dej odchod!
/jdi si srát na někoho jiného!/
Jsi jen slepec bezruký,
máš to u mně nahnutý.
Máš jen pravdu svou,
ale sáhl sis někdy na tu mou?
/ne, a proto ti obě ruce zakrněly/
Jen, co chceš, to vidíš,
to mně trápí, víš?!
Splachovadlo marně hledáš,
na má slova prostě nedáš!
/ale kéž bys aspoň jednou hledal/
Já prostě nejsem splachovací!
U mně se zdá, že jsem splachovací, ale emocí stejně
musí někdy ven. Tudíž, raděj řeknu, co si myslím, než
to v sobě dusit... Potom to může být pro lidi nebezpečné
21.12.2008 20:07:00 | jehlaspichlas
Neupřímný vztek si ani nedovedu představit. poslední dobou se s tátou hádám doela dost, a to hlavn kvůli řízení. po téměř půl roční pauze totiž zase začínám jezdit a ač jsem ho párkrát zaslechla říkat, že jezdím docela dobře, tak ještě pořád chybuju a nejednou na mně zvyší hlas, což naprosto nesnáším.
Nesnáším, když se na mně křičí, ale když člověk nemůže zareagovat stejně a musí to v sobě dusit, je to ještě těžší. Kohokoli jiného můžu poslat někam, jeho však ne.:-(
28.09.2008 15:37:00 | Nikytu