Anotace: Báseň o Téměř Rozchodu...
Provazy slz
z očí smutečních vrb
padaly k zemi,
tvar dlouhých větví
měly...
Bolestný žal
Sám u hřbitova stál
Modravý cypřiš
Vítr jak vál...
Jeho hlavu ohýbal...
Vánek, jak šál
tiše sklouzal
Teď po větvích
Smuteční vrby...
Však velikán,
co sám,
u hřbitova stál...
Už tam není...
Jeho dřevem voní krby...
ST..miluji básně o přírodě..v souvislosti..s lidskými pocity..krása
30.01.2009 18:05:00 | Lady Carmila
citím z toho živelnost pocitů a skrytou něhu a zároveň bouři: Slzy - voda a na konci v ohni krbu živel očista vodou a ohněm.... zajímavý postřeh koloběhu živlů v nás
02.11.2008 10:26:00 | Veselý Drak