V televizním světě

Světlo, vychází z ní světlo,
už tě láká k sobě,
do křesla tě připoutalo,
nevíš, že je po tobě!

Sleduješ životy, míhají se rychle,
nestíháš pak sám žít,
a tak umíráš pomalu a zvrhle,
nejspíš neměls ani být.

Sledovat, jak jiní žijí,
tak ubohá zábava,
ale co.. když tě to baví,
tvoje je to poprava.

A tak to dne ze dne na den,
žiješ televizí jen...
Jsi tím na vždy pohlcen.