Dívka bledá

Dívka bledá po ulici kráčela,
její úsměv smůla zmáčela.
Nikdo jí neviděl do tváře,
doprovázela ji temná záře.

Kolem ní jen otázky
a nesmyslné obrázky.
Tmavé oči plné zklamání,
její pohled hrůzu nahání.

Ona lítávala v oblacích
a utápěla se v zázracích.

Teď už jen doufat smí,
když v dálce se hřmí.
Teď už jen ptát se může,
proč zchladla její kůže,
proč se ztrácí sama sobě.
Však naději má v jednom slově.

Ve slově, co víru jí vrací,
realita se v něm ztrácí.
Ve slově, co při životě ji drží,
když jen nad její hlavou prší.

Jen jednou jsem ji zahlédla,
do mých očí pohlédla.
O té doby divný pocit mám,
že svět tak málo znám.

Jen na chvíli střetly se naše zraky,
než zmizela mezi mraky.
Dav lidí ji pohltil,
její touhy utopil.