Dušičky

Každoročně již 11 let
má malá holčička
smutné narozeniny.

Proč nedá se zapomenout?
Proč nejde to vzít zpět?
Vždyť v srdci stále něco chybí.

Brána jenom tiše zavrzá
a její ústa oněmí úžasem
tisíce malých světýlek
a lucerny pokryté mrazem.

Ona k hrobu pokleká
a tiše šeptá: chybíš mi
slza po tváři stéká
11 let za námi.

A dnes místo svíček na svém dortu
s tichou modlitbou vpletenou do rtů
zapálím svíčku na tvém hrobě
své dárky obětuji jenom Tobě.
Tati.