Měl to být normální den... jako každý jiný!!!

Anotace: smrt se asi nedá zastavit co???

Seděla jsem v místnosti, obklopená kamarády a poslouchala výklad člověka stojícího uprostřed místnosti. Zahleděná do prázdného papíru jsem si chtěla něco napsat! Ovšem vyrošilo mě klepání na dvěře.... Byla to známá osoba!! Já nevěřím svým očím.. co chce??.. co tady dělá???.. vždyť sem ji měla potkat až večer doma!!! Mamka se omluvila a řekla, ať jdu s ní. Tvářila se podivně.... né jako jiny!! Měla v očích spoustu otázek, ale neznala odpovědí!! Řekla ať nastoupím do auta.... jako by to měla být moje poslední jízda v životě! Sice jsem jela jen pár minut, ale připadalo mi to jako celá věčnost!Myšlenky se mi honily hlavou nadzvukovou rychlostí. Různé scénáře toho co se mohlo stát a jak to dopadlo! Když jsme zastavili ..ulevilo se mi, ale zničeho nic sem se začala celá třást! Vstoupila sem do místnosti plné známých lidí. Koukla jsem se do jejich očí a doufala, že naleznu útěchu a trochu klidu... místo toho jen zdrcené pohledy a neklid! Mamka mě vzala do jedné z místností ve kterých jsem byla tolikrát šťastná a spokojená!! A teď to byla místnost HRŮZY... konečně odpověď na tu nejstrašidelnéjší otázku.."Co se stalo??"
mamka se na mě upřeně podívala se slzami v očích a začala mluvit o tátovi... nikdo ho už prý celé dlouhé dva dny neviděl!! Mluvila také o minulosti, že prý trpěl depresimi, že s tím bojoval strašně dlouho!! Nevěřila jsem vlastním uším... co mi to tu vykládá??? Vždyť jsem ho znala, tohle není pravda!!! Vždyť mě vychovával a měl mě rád??? A teď.. teď je pryč? Po usilovném 3 dením doufání a přerušovaným plakání do studeného polštáře... přišla odpověď za dlouhé čekání! Seděla jsem ve známé místnosti a koukla do prázdna... a najednou slyším bouchnout vrátka!! To mamka přišla a určitě nese dobrou zprávu... ,že se táta našel, že je v pořádku! ( bude stát hned za ní s úsměvem) Místo toho jen samotná mamka... se zdrceným výrazem a uplakanýma očima!!! Podívala se na mě a se zbytkem sil jen malinko zakroutila hlavou!! A je to... je konec... už ho nikdy neuvidím, už ho nikdy neobejmu!! Začala jsem brečet.. každý sval v mém těle se napnul a slzy mi tekly jako nezadržitelný vodopád!!!Zhroutila jsem se na zem, vedle stromu co stál na zahraděuž mno let!!Opřela jsem se a nechtěla věřít tomu ,že už nikdy neuvidím svého tátu!!!Smrt mě navštívila tak najednou, nečekaně a příliš brzi!!!Myslela jsem že ten den nikdy neskončí!!! Ta bolest už nikdy neustane!!!