Nejsem to já

Už to nejsem tak úplně já...
tolik citu ve mně bylo,
pomalu mizí uvnitř naděje má..
všechno o čem mé srdce snilo.

To nejspíš ten svět, mě každý den pohřbívá,
když nastavuje mi svou chladnou tvář,
cítím, že to nejlepší ve mně umírá,
a neumím být sobě lhář...

A co pak ze mě zbude?
Jen zhola prázdná nádoba.
Já vím, co pak bude,
jedna bezcitná osoba.

Slíbil jsem už mnohokrát dřív sám sobě,
že něž tohle raději ať skončím v hrobě.

Tak nejspíš se už blíží ten čas,
kdy měl by mě vzít ďas...

A náramek s mým jménem jsem si z ruky sňal,
nejsem to já, život mezi vámi mi srdce vzal.