Mezidobí

Tělo mé dřevnatí a z nohou kořeny jsou hned,
z rukou zase větve a hedvábný hlas pročísne mé lístky.
Vlasy opadají a kůže zhnědne a rozpraská.
Já pak budu v klidu stát a spát, dřív,
než zasekne se do těla, ta nejostřejší sekera.