Duše

Ve večerní róbě z hadrů a cárů - role je to nevděčná,
cítí bolest.. jedinou věc, která je ještě skutečná..
Smějí se pozvolna,
když přepadá je touha.. nezdolná..

A dělají rámus, potácející se duše, opilé,
majíc na tvářích úsměvy, vloudilé..
Jen pojďte dál, nezouvejte se.. a hlavně klid..
Před dveřmi necháváme srdce i tělo,
není nic, co by nás mělo.. zachránit..

Ne, už nic neříkej..
Stejně vím, co si myslíš..