Z očí plných
sněhu,
Padají
Sochy malých
Andělů
Vyřezané do těla.
Hledat směr
V srdcích sněhuláků,
Krást veverkám
Dárky ze stromů
A máchat
Kouzelnou hůlkou,
Jen tak pro štěstí,
Který nebude a není.
Trhat pomněnky
Z cizích očí,
krví barvit
Rty na živo
A objímat stromy,
Co tiše umírají.
To já jemně
tesám do
svých očí
Portréty zimy.
Pěkná, ale opravdu chladná básenka... Pro mne hodně myšlenková, pocitová.
25.11.2008 21:32:00 | NikitaNikaT.
taky objímám stromy:) žádnej mě ještě nikdy nepodrazil, nepomluvil, neokradl, ani o mě křivě nesmýšlel, mám je rád.
25.11.2008 18:50:00 | Squat_the_world