Báseň

Ta hloupá naděje a víra,
ze mě zcela nevymírá...
Čekal jsem, na ni,
mé jediné přání.

Však osud si krutě hrál,
dlouze se mi smál.
Já jen dlouze stál,
a doufal...

A hle anděl nepřichází,
a mně jeho křídla schází,
když let mi není dovolen,
lásce nejsem vyvolen.

Jsem zatracen,
nesplnitelný sen.
Jak odvrátit žal?
Jak být o den dál.

Vlastní strach překonávám,
jsem na to v sobě sám,
tuhle bitvu nevyhrávám,
komu se dám?

A tak bez povšimnutí,
kráčí ve vlastním stínu,
touhu duše po splynutí,
utopí v hořkém vínu.