Samota

Samota mě trápí dál,
utápí mě můj temný žal.
Života budič ze mne vyprchává,
stopy hloupostí za sebou zanechává.
Chci být jiný, někým druhým,
nebýt sám a nebýt soudným.
Stále si říkám proč, o co jde?
Místo abych řekl, prostě takhle to bude!
Samota se pere za mě,
nenechá říct krásné slovo Tobě.
Hloupě se snažím přebít zlost,
alkohol používám pro svou radost.
Ale co zítra? Jsem to zase já.
Jsem tam, kde tě samota ovládá.
Jak vymanit se z toho kruhu,
říci dost a přijmout prohru.
Sedím, brečím, zpytuji,
doufám v lepší naději.