Konec pohádek

Slunce už svou tvář za mrak mi skrývá,
konec je pohádkám tak jak to bývá.
Stíny se dlouží a neznají strach,
vše co je teď to změní se v prach.
Marně dnes vzýváš Boha a jeho milosrdnou tvář,
ten idol už dávno ztratil svatozář.

Zbytečně se modlíš a vzýváš všechny svaté,
kašlou na tebe i když topíš se v blátě.
Jen šetři dech je to jediné co máš,
jen ten dech a srdce,
kterého jednou stejně se vzdáš...