Proměna

Tupá bolest kalí smysly,
proráží mi čelo,
sny o křídlech co by nesly,
daleko to tělo.

Tak včera jsem uhlehl,
a oči prozradily světu,
nijak jsem s tím nepohl,
že pořád je tu!

Ach oči prokleté,
kde se ve vás ta sůl vzala?
Oči smutkem zalité,
v nich obrazy voda smyla.

A úsměv šílený v nářku se skrývá,
tam uvnitř minulost tě sžírá.

Klid ve spánku hledat, omyl,
tu noc jsem se ve snech ztratil.

První sen, byl zapomněn,
v tom snu měl jsem hřejivý pocit,
krví jsem z něj byl vytržen,
tak rázem jsem se v krvi ocit...

Děsivá představa, když z milování,
vytrhne tě bolest,
když se láska neubrání,
a milence potká trest.

A všude, kde dřív dobře bylo,
tam všude se vše proměnilo.