ve "Stříbru" ukryto "Cokoliw" ale nevěřte všemu

Anotace: Ne/Báseň spolčená se "Zmatenými výlevy" nějak se mi to pomotalo dohromady...... fakt bych chtěla vidět na dno svojí duše.

Zvláštně bych podala
ty moje stavy
cigaretového dýmu
a vzpomínek
//a debat s ex-přítelema//

Jak pochopit
rozlytý čaje
přímo do klávesnice
- pět hodin a je
jako nová, věř mi-

Ty karbanátky?
Nemaj chybu mami!
//ty fakt nevíš,
že nemám ráda maso?//
Lidi překvapují
svou zašedlostí
a stereotypem

No
budu sedávat
na verandě v houpacím křesle
a bude fajn
jako nikdy
za změn oblohy
-jen bych chtěla vědět
kde seženu verandu-

Ve svém snění
mi nedochází
že ty sny
jsou příliš vzdálené
realitě
ale než si to
opravdu připustím
bude trvat
léta!

Nesměj se a mlč
-prosím-
netvrď mi
že chceš být se mnou
pokud nedokážeš být
opravdu takový.

Jsem unavená
a připadá mi
že mi všechno proplouvá mezi prsty
a že se chytám
-snad i chmýří-
a doufám že mě to zachrání

Nezachrání mě to. Nevrátíš se ke mě. Nebude se mi lépe spát. A veranda zůstane matnou vzpomínkou, která nebyla. Veškeré maso bude stále chutnat stejně "nejedle" a všechny tvoje úsměvy mě budou děsit. Klávesnici už čistit nebudu, tedy doufám že dlouhou dobu. Kytaru mé prsty rozezvučí až budou chtít.

//Jsem, a to mi stačí - pro dnešek//

Jsou věci, co si vezmu sebou kamkoliv. Všude. Jen já, moje vzpomínky a svět............. ano, jsem občan světa, pochopil´s?
--->a pokud ne, nevadí, nejsi první
..

..

..

..

Asi budu vzpomínat na Tvou lásku jak se ti odrážela v očích, asi budu vzpomínat na svoje ex-přítele a říkat si, co mě to naučilo. Jo, naučilo mě to hodně.
-----> a až budu zase blouznit, připomeň mi, že jsi mě miloval.
-----> a ten druhý ať se usměje, to pomáhalo vždycky

Nenechávejte mě samotnou. Prosím.

Zapomněla jsem, jak to bylo. Radši.