Portrét

Šeptá mi cosi že mám jít dál
tam jak stojí ten stoletý chrám
tam dívenku kdosi umučil
i přesto že věřila v duchovní ráj

vešel jsem do pochmurného prostředí
víčka mi nedovolí koukat se víc
mě to však nestačí
nejdu včas pryč

a zvědavost dovolila a obraz jsem spatřil
byla jak labuť bílá
až dech se mi tajil

nádherná dívenka
portrét tu má
co je to platné
byla odsouzená

ledové chrámoví
dává mi pocit
že sem snad patřím co počít si mám
srcde mi krvácí když na ni se dívám
já tu snad zůstanu,chci býti s ní sám...