deprese
deprese
Anotace: prosím, anotace ne... to už je na mě moc...
Kráčím hustým deštěm,
hlavu k zemi skopenou,
tím pochmurným městem,
jen beznaděj čeká přede mnou,
oděn černým pláštěm,
nejsem víc než hluchou ozvěnou.
černá mračna nad hlavou,
v botách mokro od kaluží,
propast temná pode mnou,
okolo krkavci už krouží,
až padnu budu jejich potravou,
srdce se zas do bolesti hrouží.
Přišla noc a stále prší,
v duši žal, kolem zdi se bortí,
a z nebes rudé blesky srší,
na kolenou klečím psychika se hroutí,
není už nic co nad vodou mě drží,
pro všechny jsem červ co v bahně se kroutí.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Opravdu nádherně vyjádřené..taky něco takovýho stále prožívám..přeji ti hodně štěstí..
29.12.2008 21:53:00 Giginka
Jejda, tam je ale moře smutku a beznaděje...
snad slunce vysvitne
a ohřeje Tvou tvář
a úsměv zateče až tam
kde srdce svoje máš
29.12.2008 09:26:00 labuť
Ta báseň je hotovou trhavinou... Odtrhla mě z 5-ti kolečkové židle,do hustého deště v městských útrobách, kde krkavci i krysy a holubi čekají na další zob, či na pořádný žvanec. Toť Krásná trhavina!
28.12.2008 22:42:00 kikis
Návštěvnost
