Bufeťák

Z duše máš roztrhlou botu,
zbývá ti už jen pár let,
sleduješ přes díru v plotu,
jak v kině dávaj Scarlett.

Tvé oko zšedlé od smogu
je plné slz a smutku,
máš hlad že bys sněd dogu
a nebo pudla vskutku.

Nejhorší je že tě nikdo nechce znát
-to z toho roztrhlého flanelu!
Vidím tě jak sedáš častokrát
před naším domem na panelu.

Z vousů bys moh ušít ručník
a nebo aspoň rohožku.
Cítíš jak bolí tě žlučník,
to máš z těch slaných pyrožků.

Bolí tě hlava i játra,
líce máš mrazem rudé,
cítíš jak tvé tělo chátrá
a líp ti už nebude!

Nejhorší je že tě nikdo nechce znát
-to z toho roztrhlého flanelu!
Vidím tě jak sedáš častokrát
před naším domem na panelu.

Žabráš, sám nemáš ani pěťák.
Jde to od desíti k pěti.
Hele, hele, tam to je bufeťák!
křičívaj na tě děti.

Jednoho dne až začne svítat
naposled žalem pípneš.
Slunce naposled tě přijde vítat,
ty už jen v parku chcípneš.

Nejhorší je že tě nikdo nechce znát
-to z toho roztrhlého flanelu!
Vidím tě jak sedáš častokrát
před naším domem na panelu.