Sudba osudu

Anotace: poslouchala jsem bratříčku, zavírej vrátka/karel kryl/, takže mě popadla trochu múza

Našla jsem květinu, na cestě ležela.
Stonek se utrhl, dávno již dožila.
Okvětí zlámané, vítr je potrhal,
tak pouhý tulipán život svůj promrhal.

Položila jsem jej na hrob kamenný,
Usadil se na něm již povlak zelený.
Náhrobek skvrnitý, písmo již vybledlo,
desku jen mechoví dávno už zalilo.

Sudba osudu náleží nám,
proto každý půjdeme sám.
Půjdeme daleko, cesta se ztrácí,
promiň, loučím se, mám jinou práci.