Přivírám oči
v ruce ty nejkrásnější květy.
A slunce zachází za vrcholky
beznaděje?
Je to už dávno
a přeci chvilka malá,
která nezacelí rány.
Ty jenž nelze zcela zahojit.
Srdce bolí
a bodá s každým úderem
jako celý
tenhle svět.
Otevírám oči
a pokládám květy Tobě
na chladný mramor
u kostelní zdi.
neni spatna, jen mam rada v basnich vic prostoru na fantazii, ale je celkem povedena...
22.02.2009 21:45:00 | saddova
Možná je to kousek mimo běžné kategorie, ale velice vydařený, takže dávám ST.
18.02.2009 19:08:00 | UCET KE ZRUSENI